MŠ SLUNÍČKOV červnu tohoto roku vyrostl i náš syn Olík z předškoláckých bačkůrek a nevyhnutelně nastal okamžik, kdy jsme se museli se Sluníčkem rozloučit. Počítám-li i dobu, kdy školku navštěvovala také starší dcera Sofi, prožili jsme ve školce celkem 5 let.
Na tomto místě se patří zrekapitulovat, co nás při vzájemné spolupráci se školkou těšilo a poděkovat všem, kteří naše děti na cestě za poznáním provázeli. Snad má následující slova uklidní rodiče, kteří školkovskou štafetu převezmou po nás, nebo pomohou rozhodnout se těm, kdo třeba ještě váhají, kterou školku vybrat.
Obě naše děti si na kolektiv nezvykaly úplně snadno, nepřeháním ale, když napíšu, že loučení pro ně bylo ještě těžší a že vzpomínají (a budou), co krásného ve školce prožili. Musím vyzdvihnout naprosto profesionální, ale maximálně empatický a přátelský pedagogický přístup všech paní učitelek, s nimiž jsme se setkali. Oceňujeme i stabilní vedení ze strany paní ředitelky, která je nezaměnitelnou osobností a duší celé školky. Ano, Sluníčko je „tradiční“ školka, ale domnívám se, že v tom nejlepším slova smyslu.
Naše děti šly do školy vybaveny vším potřebným, ve školce našly pestrou náplň, pořád se měly na co těšit. Byli jsme naprosto nadšení z pravidelných divadelních představení (s povinným dress codem), vzdělávacích programů, výletů…děti nosily domů krásné výtvory, rádi jsme chodili i na odpolední dýchánky pro maminky a tatínky a poobědové čtení. Skutečně jsme měli pocit, že do školky patříme a ona k nám. V posledním roce pak tuším z iniciativy paní učitelky Dáši vznikly „přednášky“ maminek spolužáků z jiných kultur, což je skvělý nápad. Olík nosil domů zajímavé poznatky, podnítilo to jeho zájem o cizí země a věřím, že to celkově kolektiv stmelilo.
Velmi oceňujeme i inspirativní přístup při sestavování jídelníčku, krásné prostředí a zejména zahradu, která je – hlavně po té poslední rekonstrukci – naprostou oázou uprostřed sídliště.
Děkujeme tedy všem zaměstnancům Sluníčka za bezvadnou práci, kterou odvádějí, a držíme palce, ať i nadále drží laťku vysoko.
Kateřina Mazzolini